Mezinárodní výroční konference
České společnosti pro hudební vědu 2025
pořádaná s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a Nadace Český hudební fond
a ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR
21.–22. listopadu 2025
Ústav dějin umění AV ČR, muzikologická knihovna
Puškinovo náměstí 447/9, Praha 6
Program
Pátek 21. listopadu 2025
09:30–10:00 Registrace účastníků
10:00 Zahájení konference
I.
10:10–10:40 Marián Štúň (Ústav hudobnej vedy SAV)
Sónický dynamizmus hudobnej formy: Analýza symfonickej básne Tábor
10:40–11:10 Sára Terezie Kroupová (Univerzita Palackého v Olomouci)
Pragokoncert jako mediátor mezinárodní výměny populární hudby
11:10–11:40 Petr Vacek (Univerzita Hradec Králové)
Pestrý varhanní sborník Antonína Borového (1755–1832) v kontextu staré české varhanní tvorby
11:40–13:00 Polední přestávka
II.
13:00–13:30 Lucia Reiprich Maloveská (Akademie múzických umění v Praze)
Systematická věda a hudební teorie – komentář k současné metodologii
13:30–14:00 Slávka Kopčáková (Prešovská univerzita)
Estetika hudby a jej nové subsystémy v 21. storočí
14:00–14:30 Veronika Hajduková (Prešovská univerzita)
Existencia hudobného diela z hľadiska hudobnej ontológie
14:30–14:45 Přestávka
Keynote: Gustav Mahler a filosofie
14:45–15:30 Ivan Blecha (Univerzita Palackého v Olomouci)
Dotyky Mahlerovy hudby s filosofií
Studentská vědecká soutěž. Kategorie I – bakalářské studium
16:00–16:25 Helena Kodýtková (Masarykova univerzita)
16:25–16:50 Kristýna Krompolcová (Ostravská univerzita)
16:50–17:15 Veronika Tichá (Masarykova univerzita)
17:15–17:30 Přestávka
Studentská vědecká soutěž. Kategorie II – navazující magisterské studium
17:30–17:55 Klára Horáková (Masarykova univerzita)
17:55–18:20 Kristýna Štiaková (Univerzita Palackého v Olomouci)
18:20–18:55 Alena Voříšková (Ostravská univerzita)
19:20 Společenský večer
Sobota 22. listopadu 2025
09:30–10:00 Valná hromada ČSHV
10:00–10:15 Přestávka
10:15–10:30 Christoph Meixner: Představení Sudetoněmeckého hudebního institutu
III.
10:30–11:00 Michal Pavlík (Univerzita Palackého v Olomouci)
Barevná salience jako nástroj pseudosynestézie v klavírní edukaci: Multisenzorický přístup k hudební percepci a paměti
11:00–11:30 Aleš Opekar (Ústav dějin umění AV ČR)
Československé beatové festivaly 1967–68. Nově objevované prameny upřesňují poznatky o rockových koncertech
11:30–11:45 Přestávka
11:45–12:15 Jana Margová (Ostravská univerzita)
Topoi ako jeden z mostov významu medzi skladateľom a interpretom v lieder Schuberta a Schumanna
12:15–12:45 Pavel Jurák (Univerzita Karlova)
K počátkům vícesborového zpěvu
12:45 Zakončení konference
Abstrakty referátů
Ivan Blecha (Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, katedra filosofie)
Dotyky Mahlerovy hudby s filosofií
Gustav Mahler je považován za hudebního skladatele se širokým filosofickým záběrem – jednak svým vzděláním, jednak způsobem, jak sám přistupoval k hudbě. Přednáška se zaměří na dva „filosofické“ aspekty jeho díla: na Mahlerovo porozumění filosofii Friedricha Nietzscheho (především s ohledem na jeho hudební zpracování Nietzscheho Zarathustry), a na filosofické pozadí sporu mezi tonální a atonální hudbou, k němuž Mahler přispěl, a který souvisí také se střetem Heideggera a Adorna.
Veronika Hajduková (Prešovská univerzita, Filozofická fakulta, Inštitút estetiky a umeleckej kultury)
Existencia hudobného diela z hľadiska hudobnej ontológie
Hudobná ontológia predstavuje perspektívnu filozofickú disciplínu, ktorá prepája filozofiu, estetiku, hudobnú teóriu, kritiku aj aplikačné oblasti, vrátane praxe autorského práva. Cieľom príspevku je analyzovať a systematizovať nosné prístupy, ktoré sa pokúšajú definovať čo znamená, že hudobné dielo „existuje“. Význam hudobnej ontológie narastá najmä v kontexte súčasných výziev, ako sú AI, algoritmizácia a technologické zásahy do umeleckej tvorby, ktoré ovplyvňujú všetky oblasti spoločenského života a modifikujú určitý výsek zo spektra hudobnej kultúry.
Pavel Jurák (Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy)
K počátkům vícesborového zpěvu
Cílem sdělení je ukázat výsledky výzkumu počátků vícesborového zpěvu, který byl v letošním roce završen studijním pobytem ve Ferraře, Padově, Modeně a Bergamu. Výzkum vychází z hypotézy autora, uvedené v diplomové práci Vícesborový styl pozdní renesance a jeho dobová recepce v Čechách (2022), že počátky vícesborového zpěvu cori spezzati byly spojeny s příznivým hudebním vývojem ve Ferraře v prvním desetiletí 16. století. Tím se snaží odmítnout dosud přijímaný názor Victora Ravizzy, který v roce 1989 ve čtvrtém čísle časopisu Die Musikforschung v článku „Ruffino d’Assisi: Der Begründer der venezianischen Mehrchörigkeit“ uvádí, že coro spezzato vynalezl (erfand) Ruffino z Assisi (c1475–post1539). Výzkum hypotézu potvrdil, když prokázal, že klíčovou roli ve vývoji vícesborového zpěvu sehrála na přelomu 15. a 16. století dvorní kapela ve Ferraře a její mecenáš vévoda Herkules I. Estenský (1431–1505), a tím poukázal na skutečnost, že Ruffino z Assisi mohl na tento vývoj pouze navázat. Výzkum byl podpořen Grantovou agenturou Univerzity Karlovy.
Slávka Kopčáková (Prešovská univerzita, Filozofická fakulta, Inštitút estetiky a umeleckej kultúry)
Estetika hudby a jej nové subsystémy v 21. storočí
V tradičnej systemizácii muzikológie už od 19. storočia zastávala estetika hudby dôležité miesto. Po krízovom 20. storočí si toto miesto udržala v rámci ontologických skúmaní nových hudobných prejavov v 21. storočí, vrátane SoundArtu, AI podporovanej kompozície a AI kompozície. Cieľom štúdie je predstaviť nové úlohy post-mediálnej estetiky umenia a súčasne prestaviť nové subdisciplíny estetiky hudby (estetika digitálnej a post-digitálnej hudby, estetika AI hudby, hudobnoetnografická estetika a ď.), ktoré vo vzťahu k technologickému vývoju muzikológia aktuálne eviduje v rámci svojej systematiky.
Sára Terezie Kroupová (Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, katedra muzikologie)
Pragokoncert jako mediátor mezinárodní výměny populární hudby
Příspěvek se zaměřuje na roli československé umělecké agentury Pragokoncert v mezinárodní výměně populární hudby v kontextu proměn kulturní politiky konce šedesátých let 20. století. Pragokoncert měl, stejně jako obdobné instituce zřízené v dalších socialistických zemích, výsadní postavení v oblasti zahraničních kulturních kontaktů, a stal se proto důležitým aktérem při zprostředkování mezinárodní výměny uměleckých hodnot. Prostřednictvím této činnosti významně spoluutvářel podobu kulturních styků mezi Východem a Západem. Zatímco v šedesátých letech byl dovoz a vývoz populární hudby silněji orientován na západní země, s nástupem normalizace došlo ke změně proporcí a těžiště partnerské spolupráce se přesunulo ke státům socialistického bloku. Na základě analýzy dostupných archivních pramenů se příspěvek pokouší odpovědět na otázky, jaké strategie Pragokoncert při zprostředkování exportu i importu populární hudby uplatňoval a jak se jeho činnost proměňovala v reakci na kulturně politické okolnosti. Zároveň se snaží ukázat, jak se tyto proměny promítaly do různých aspektů umělecko-agentážní činnosti v praxi.
Jana Margová (Ostravská univerzita, Fakulta umění, Katedra sólového zpěvu)
Topoi ako jeden z mostov významu medzi skladateľom a interpretom v lieder Schuberta a Schumanna
Hľadanie významu v hudbe je v odborných diskurzoch premenlivou otázkou. Na ploche teoretických bádaní mu bola dlho odopieraná adekvátna pozornosť. Pritom práve význam je to, čo človek, dychtiaci po príbehoch a po vlastnej konfrontácií s nimi, často podvedome hľadá. Hudba ako produkt internacionálnej komunikácie nie je výnimkou – zvlášť, ak jej človek venuje slová a verbalizuje ju vo vokálno-inštrumentálnych formách. Takto, napríklad v piesňach, vzniká vzájomný poeticko-hudobný rozhovor, ktorý sa v rovine výkladu významu vzájomne dopĺňa a dopovedá.
Jedným z komunikátorov skladateľom tlmočeného významu sú aj hudobné topoi (musical topics): hudobné znaky, štýly alebo idiómy, ktoré interpretovi/poslucháčovi komunikujú istý význam či asociácie, ktoré boli v dobe vzniku diela známe a ľahko rozpoznateľné.
Môj príspevok do odbornej diskusie vzniká na základe mojej dizertačnej práce, zaoberajúcej sa princípmi a problematikou významu v žánri lieder 19. stor. Bude sa venovať práve topoi – téme, ktorá v českom muzikologickom prostredí, žiaľ, absentuje – a ich použitím v lieder 19. stor. Schubertom a Schumannom. Na konkrétnych príkladoch predstaví, ako títo skladatelia vďaka aplikácií topoi prehĺbili výklad vokálno-inštrumentálneho diela o nové významové vrstvy v poetickej, psycholo-gickej či symbolickej rovine. Zároveň tiež demonštruje, ako skladatelia s topoi ďalej pracovali a pre-mieňali alebo narušili ich vlastný význam, za účelom rozšírenia výkladu poetického textu.
Aleš Opekar (Ústav dějin umění AV ČR)
Československé beatové festivaly 1967-68. Nově objevované prameny upřesňují poznatky o rockových koncertech
V prosinci 1967 a 1968 se v pražské Lucerně odehrály dva ročníky celonárodních rockových festivalů. Byly vyvrcholením vývoje československé rockové scény, která se navzdory železné oponě vyvíjela neizolovaně od evropských a amerických vlivů. Po nástupu normalizace po srpnu 1968 se scéna důsledkem mocenských restrikcí rozpadla a slibně započatá tradice nemohla pokračovat. Nahrávky z ročníku 1968 pořizoval Československý rozhlas, který však záznamy nearchivoval. Nedávno byly objeveny v jedné pozůstalosti, zatímco v jiné zase mnohé administrativní dokumenty a korespondence z období přípravy festivalů. Projekt spočívá v hudební a obsahové analýze nahrávek, v průzkumu dobové publicistiky a dokumentace institucí (Československý rozhlas, PKS, pozůstalosti, archiv Centra orální historie ÚSD AV ČR ad.) a ve zhodnocení širšího společenského a politického kontextu. Výsledkem bude historiografické upřesnění obrazu o vrcholné éře české rockové hudby konce 60. let, korekce dosavadních poznatků a nové komparace v rámci evropského a světového kontextu.
Michal Pavlík (Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta)
Barevná salience jako nástroj pseudosynestézie v klavírní edukaci: Multisenzorický přístup k hudební percepci a paměti
Příspěvek představuje výsledky pedagogicko-empirického výzkumu zaměřeného na využití barevné salience jako nástroje pseudosynestézie v klavírní edukaci. Metoda vycházející z multisenzorického učení byla aplikována ve dvou hlavních oblastech: v elementární výuce žáků základních uměleckých škol a následně v analýze vícevrstevných klavírních partitur vyšší náročnosti (konzervatoře a vysoké umělecké školy).
Barevné značení dynamiky, agogiky a rytmických prvků v notovém zápisu plní funkci vizuálních spouštěčů intermodální percepce, která podporuje hudební paměť (hypermnézii), koncentraci a expresivitu interpretace. V elementární edukaci zároveň zvyšuje vizuální gramotnost a je přínosné zejména pro studenty se specifickými vzdělávacími potřebami. V oblasti vyššího hudebního vzdělá-vání se barevná salience ukazuje jako účinný nástroj při čtení a analýze komplexních partitur.
Zvláštní pozornost je věnována skladbám Alexandra Skrjabina, Clauda Debussyho a Sergeje Rachmaninova, kteří komponovali ve vícevrstevné klavírní technice s vysokou mírou kompoziční komplexnosti. Jejich partitury často vykazují nepřehledný zápis, vrstevnatou akordiku či polyfonii, která ztěžuje studijní proces. Aplikace barevného kódování v těchto dílech napomáhá k přehledněj-šímu čtení notového textu, identifikaci významových vrstev a zefektivňuje interpretační přípravu.
Příspěvek propojuje poznatky z oblasti pedagogické psychologie, neurodidaktiky, hudební analýzy a interpretace a nabízí prakticky ověřený model uplatnitelný napříč úrovněmi hudebního vzdělávání.
Lucia Reiprich Maloveská (Akademie múzických umění v Praze, Hudební fakulta, Katedra hudební teorie)
Systematická věda a hudební teorie – komentář k současné metodologii
V různých uchopeních systematické muzikologie se v na pozici hudební teorii nahlíželo odlišně. Zatímco v původním Adlerově návrhu rozdělení muzikologických disciplín na historické a syste-matické hudební teorie nefigurovala, v některých pozdějších koncepcích již zařazena byla (například de la Motte, 2004). O klasifikaci hudební teorie pak polemizoval například i Carl Dahlhaus (Dahlhaus, 1971), který zohledňoval dvojí povahu hudební teorie. Jedním z důležitých rozdílů mezi historickou a systematickou muzikologii je přitom metodologie. Zatímco historické disciplíny mohou exaktněji stavět na zkoumání pramenů, v těch systematických je charakteristika metodologie o něco obtížnější a čítá jak empirické přístupy, tak i ty spekulativnější. Některé z metod přitom sdílí i s hudební teorii: a to i s její současnou podobou, která čím dále více zohledňuje nejen notový zápis, ale například i poslechovou zkušenost či subjektivní zkušenosti. Ve svém příspěvku proto nastiňuji průniky v meto-dologii systematické muzikologie a současné hudební teorie. Zdůrazňuji přitom hlavně ambivalentní pozici hudební teorie mezi vědou a uměním a její aktuální interdisciplinární tendence.
Marián Štúň (Ústav hudobnej vedy SAV)
Sónický dynamizmus hudobnej formy: Analýza symfonickej básne Tábor
Dynamizmus hudobnej formy je činiteľom schémy napätie–uvoľnenie. Ide o prejav protichodných odstredivých a dostredivých síl, resp. prvkov kontrastných a sceľujúcich. Výsledkom pôsobenia týchto síl je istá miera napätia, ktorú možno považovať za formotvornú. Vychádzajúc z poznatkov hudobnej tektoniky, energetiky a podobných prúdov európskej muzikológie 20. storočia rozlišujeme dva typy dynamizmu: kvalitatívny (štrukturálny, tektonický) a kvantitatívny (sónický).
V predkladanom príspevku sa zaoberáme kvantitatívnym typom, ktorý je vymedzený troma zložkami hudobného prúdu: hlasitosťou, registrom a hybnosťou. Hlasitosť predstavuje zvukovú intenzitu a je azda najbezprostrednejším parametrom pôsobiacim na afektívnu stránku: už starší autori (Praetorius, Mersenne) jej pripisovali schopnosť pôsobiť na ľudské prežívanie, teda „hýbať ľudské city“ a vyjadriť rôzne stupne vášní. Registrom rozumieme súčinnosť rozsahu a polohy hudobného prúdu. Hybnosť je určená rytmickými dĺžkami a ich hustotou v skúmanom hudobnom úseku. Tieto parametre sú bázou kvantitatívnej analytickej metódy, nadväzujúcej na koncepcie Janečkovho „zvuko-vého nánosu“ (1968) a Zichovej „dynamickej formy“ (1924).
Metódu aplikujeme v rozbore symfonickej básne Tábor Bedřicha Smetanu, ktorej sa uvedení autori podrobne venovali. Následne konfrontujeme rôzne poňatia formy skladby, nazeranej ako výsledok pôsobenia dynamizujúcich síl: Zich chápal Tábor ako formu dvojdielnu, Janeček trojdielnu so sonátovým pôdorysom a tu predkladaný prístup určil štyri fázy formového rozvíjania.
Petr Vacek (Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, Hudební katedra)
Pestrý varhanní sborník Antonína Borového (1755–1832) v kontextu staré české varhanní tvorby
Sborník klávesových skladeb stál dlouho dobu stranou pozornosti hudebních vědců, a to z neznámých důvodů. Antonín Borový byl známou postavou českých hudebních dějin a pedagogiky. Představoval velmi vzdělaného učitele, skladatele a varhaníka, jenž po celý život působil ve Zlaté Koruně. Cílem příspěvku bude popis dané hudebniny z hlediska obsahu, dále bude řešena problematika autorství skladeb v ní obsažených a stranou nezůstane ani otázka praktického využití kompozic pro didaktické potřeby varhanní výuky či koncertního využití profesionálními varhaníky.