Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze s hlubokým zármutkem oznamuje, že 19. srpna 2011 navždy opustil ve věku 78 let řady její akademické obce významný český muzikolog, skladatel a hudební režisér, dlouholetý pedagog fakulty

prof.PhDr. Jaroslav Smolka, DrSc.

Poslední rozloučení se zesnulým se konalo v pondělí 29. srpna 2011 v krematoriu v Motole

Jaroslav Smolka se narodil 8. dubna 1933 v Praze. Po maturitě (1951) studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu a historii u M. Očadlíka a A. Sychry. Souběžně s univerzitou studoval v letech 1953-55 skladbu a hudební teorii u V. Dobiáše, V. Trojana a K. Janečka na Hudební fakultě AMU. Jeho diplomní spis o Ladislavu Vycpálkovi (1956) se stal východiskem jeho kandidátské disertace o české kantátě a oratoriu v období mezi dvěma světovými válkami, vypracované ve vědecké aspirantuře u M. Očadlíka. Za ni získal v roce 1964 titul PhDr. a vědeckou hodnost kandidáta historických věd (CSc.). V roce 1993 mu Masarykova univerzita v Brně udělila hodnost doktora věd (DrSc).

Už během studií působil v letech 1954–55 jako asistent katedry hudební vědy FFUK, v letech 1956–62 pak v Gramofonových závodech jako redaktor, dramaturg a hudební režisér. Od roku 1962 se Smolkovým hlavním a celoživotním působištěm stala Hudební  (dnes Hudební a taneční) fakulta AMU, kde působil jako pedagog dějin hudby a hudební teorie: odb. asistent 1962-69, docent 1969-1990, profesorem jmenován 1991. Od roku 1994 byl prof. Smolka též hlavním pedagogem nového studijního oboru Hudební režie, který na HAMU vznikl právě z jeho iniciativy. V letech 1991-2004 byl vedoucím Katedry teorie a dějin hudby, v letech 1997-2004 stál v čele Ústavu teorie hudby HAMU jako jeho ředitel. Po akreditování doktorského studia oboru Hudební teorie na HAMU (1995) byl až do roku 2011 prvním předsedou Oborové rady  tohoto studia.

Vedle pedagogické činnosti na HAMU působil i mnoha jiných institucích, např. ve vydavatelství Panton, v letech 1996-2001 byl dramaturgem České filharmonie, významně se spolupodílel na vzniku hudebního oddělení Gymnázia Jana Nerudy v Praze, pokračoval i v práci hudebního režiséra. Přitom všem vyvíjel ustavičnou vědeckou, uměleckou a publicistickou činnost.

Prof. Smolka imponoval šíří a hloubkou svých vědomostí i všestranností svých odborných zájmů. Nadto byl člověkem nesmírně pracovitým, který své životní krédo „nulla dies sine linea“ každodenně naplňoval  s příkladnou poctivostí a zaujetím pro věc. Jeho tvůrčí odkaz je díky tomu obdivuhodně rozsáhlý: drobné publicistické texty – recenze, kritiky, texty ke koncertním programům, rozhlasové pořady jdou do stovek, vedle nich pak stojí velká díla muzikologická. Centrem jeho vědeckého zájmu se stal především Bedřich Smetana: Smolka byl mimo jiné členem autorského týmu připravujícího vícesvazkovou monografii Dílo a život Bedřicha Smetany: z pěti vydaných svazků napsal knihy Smetanova vokální tvorba (1981 za ni obdržel cenu Českého literárního fondu) a Smetanova symfonická tvorba. Smetanovské problematice věnoval ovšem i řadu dalších spisů. Druhou dominantou Smolkova badatelského zájmu byl Jan Dismas Zelenka, o němž napsal vůbec první českou monografii.  Rovněž Smolkovo skladatelské dílo rozsáhlé a žánrově všestranné: zahrnuje m.j. operu, symfonii, violoncellový koncert, 4 smyčcové kvartety a mnoho dalších komorních i vokálních kompozic. V prof. Smolkovi ztrácí česká hudební kultura významnou vědeckou i uměleckou osobnost, jejíž rozsáhlé a významné dílo patří k hodnotovým pilířům naší kultury. Hudební a taneční fakulta  AMU přichází o věhlasného a respektovaného pedagoga, který se za 49 let svého působení stal jednou z legendárních, nezapomenutelných postav fakulty.

Jeho dílo bude žít dále, nechť i jeho památka žije dále v našich srdcích.

Poslední rozloučení se zesnulým se konalo v pondělí 29. srpna 2011 v krematoriu v Motole